Ach, ti lidé....aneb předsudky dneška

Hiii tak jsem se zas po dlouhý...no dobře hodně dlouhý době přinutila sem něco dát...sice to je jen takovej psanej přehled toho, co se poslední měsíc děje v mý hlavě, ale mám totálně vyšťaveno a řeknu proč. Bohužel..i já se musela nějakým způsobem zapojit do pracovního procesu, od čehož jsem samozřejmě čekala nějaký změny, které sice přišly, ale nejsou dvakrát příjemné no... nová práce, noví lidé...a tady zastavíme...noví lidé v mém životě. Bohužel zrovna tady se sešel přesně ten typ lidí, se kterým už jsem se párkrát setkala...a právě oni ve mě probudili myšlenky na to, co mám v tomto článku na srdci.....

Bude moje zamyšlení nad lidskými předsuky vůči odlišnosti. Předsudkky vůči vzhledu, odlišný mentalitě a způsobům, které oni neznají a tím, že člověk dlá něco jinak, i když v podstatě nedělá nic zlého, tak je pro ostatní to zlo, to špatné....

V minulosti jsem se setkávala s předsudky co chvíli. I když se to nezdá, začalo to už v dětství...protože děti kolem mě poznaly, že jsem nějaká jiná. Nikdy jsem si nepotrpěla na velkou společnost kolem sebe, k tomu abych byla šťasná mi bohatě stačila společnost jednoho, dvou lidí. Nenáviděla jsem kolektivní hry, práce a sešlosti ve velkých skupinách. Ale nikdy jsem nebyla sama, našli se i takoví, kterí, když vycítili jaká jsem, chtěli být se mnou, protože oni viděli svět podobně. Nebo to byli tací, které dětská společnost odmítala. Třeba proto, že měli silnější postavu, nebo byli pomalejší, nebo to byli chytří lidé, kterým ostatní záviděli jejich úspěchy v podobě dobrých známek....

Tady u nás jsem nikdy neměla moc přátel. Všichni byli ve městě a já za nima jezdila. Třeba i na víkendy a na dýl. Ve městě jsem trávila více času a navykla způsobu života, jaký žili moji kamarádi tam. Ty lidi u nás to nechápali... Přišla jsem a řekla třeba nějaké slovo, které neznali, nebo s nějakou hrou...kolikrát i s nějakou m=odní kreací :D Ale oni to vše viděli jako známku namyšlenosti a povyšování se nad ně. Ale opět i v tuto dobu se našlo několik lidí...teď je řeč hlavně o druhém stupni základky....které to přitahovalo a chtěli, abych byla jejich kamarádka.... Takže jsem si postupem času vytvořila vlastní společnost ve které jsem se pohybovala..neříkám, časy se mění a ne se všemi už se scházím. Buďto jsme se rozešli v názorech, nebo nás oddělila vzdálenost...ano ano, čím dál více lidí, na kterých mi hodně záleží odjíždí, ale s tím, že se sejdem, pokud to jde. Čas mi ale taky dal plno možností jak poznat další lidi, které jsem si pustila do svého srdce....

Ale zpět k původní myšlence. Asi nejvíce jsem se s opovržením setkávala v době, kdy jsem měla velice výrazný styl... Barevné vlasy, občas i to oblečení xD a piercingy :) Jedni lidé byli zhnuseni ale na druhé straně byli lidé, které to nadchlo a mohu říct že v těchto časech jsem poznala opravdu hodně lidí a taky to byla výborná ukázka toho, jaká dnešní společnost je...Když jsem pak od této vizáže přešla zpět k vzhledu alá mudlovskej šmejd, změnil se i přístup, už mě v každým obchodě nečekovali, jestli nechci něco ukrást a když jsem platila usmívali se a byli jako miliusové.... smála jsem se nad tím. Ano vypadala jsem jako součást stáda...ale to moje nitro....to je pořád stejné...ne li horší :D

Ale abych to celé nějak zakončila.... Tyhle řádky jsou ze součastné doby...To, co právě prožívám. Myslela jsem si, že vzhled na lidských předsudcích hodně přidá, ale tak to není. Je úplně jedno, jestli máte modrou hlavu a piercingy... Když lidé okolo vás vycejtí tu jinakost...tu odlišnou mentalitu, která na první pohled není vůbec patrná...ale je tam, budou vám to dávat sakra znát. Jako třeba teď mě. Jsem tam nová čili pro ně ideální možnost, jak se předvést...na kom jiném ukázat své kvality než zrovna na blbečkovi, který to ještě pořádně neumí. Netvrdím, že jsou do jednoho ztracení, třeba se ještě pár z nich ukáže jako fajn lidi, ale pochybuju....

V jejich společnosti často myslím na pink a její song Stupid girls...nejsou zlé...jen mají hodně odlišnou mentalitu a zájmy, než jaké mám já. A to se jim nelíbí.... No..budu to muset nějaký čas vydržet, tady bohužel, ač si to nerada přiznávám, kdo uteče, vyhraje. Beru to jako přechodný období a pokud se neskytne možnost lepší práce, budu brát všema deseti

jen pro představu, jak se nejčastěji cítím ve své nové skvělé práci :D